Když jsem nasedala do auta a měla před sebou cestu na Babylon

Když jsem nasedala do auta a měla před sebou cestu na Babylon, abych naložila Mirku Beroušků, se kterou jsme se domluvily na předání upletených věcí do dětského domova ve Staňkově, tak jsem vůbec netušila, co mě čeká. Cesta suchá, sluníčko začíná nabírat na síle, a když jsem přejela koleje na Hadrovci, tak jsem hezky rychle zpomalila, abych se pokochala tou nádherou, která se mi odkryla před očima. Obalené stromy sněhem, bylo to jako v pohádce.

Žádné rozjímání, jdu k věci. Vystartovaly jsme z Babylonu a hurá za dětmi. Přivítala   nás paní účetní, protože paní ředitelka byla v Praze , a tak jsme začaly vybalovat. Za chviličku se okolo nás vyrojily děti a začaly si vybírat co se komu líbilo. Aniž bychom věděly, že ty děti pojedou na lyžování na Šumavu, to bylo radosti, že mají nové kulichy, šály, vestičky a rukavičky. Zahřálo nás to u srdíčka, že jsme ještě k něčemu užitečné. Popovídaly jsme si s nimi jak se těší na lyžovačku, kdo už umí lyžovat, kdo se teprve bude učit a tak dále.

Je hezké vědět, jak je o ty děti postaráno. Daly jsme si na sebe kontakt, když bude třeba, tak se vždycky domluvíme, co ty děti budou potřebovat a my se zase budeme snažit. Dlouhé zimní večery jsou pro nás jako stvořené na ruční práce.

Chci poděkovat všem pletařkám, které se podílejí na této činnosti. Pevně doufám, že jim to dělá radost, pomáhat někomu, jako jsou ty děti.

Za klub SDŽ ve Kdyni
Božena Svobodová

Poslat emailem

Vytisknout

Nahoru

Váš email:

Email příjemce:

Vaše jméno: