Úvodní stránka > Články > Jak je to s důchodovou reformou?

Jak je to s důchodovou reformou?

Světová banka navrhuje České republice současný systém rozdělit na dva pilíře, které zůstanou pod veřejnou správou. Do hlavního pilíře bude zaměstnanec odvádět pojistné ve výši 20 % z hrubé mzdy. Peníze se ukládat nebudou a hned se přerozdělí stávajícím důchodcům, zaměstnanec ale získá nárok na to, že mu odpovídající částku stát vyplatí na penzích. Vedle toho vznikne ještě sociální pilíř, který zajistí minimální důchod těm, kdo si nedokázali dost naspořit. (Na české důchody se dnes odvádí 28 % hrubé mzdy, které se okamžitě přerozdělují penzistům, avšak vyplácené důchody přitom neodpovídají částce, kterou zaměstnanci odvádějí).

Světová banka tento systém doporučuje od roku 2003 všem evropským zemím, přitom existuje konkrétní návrh pro české podmínky.

Vedle toho existuje tzv. „Bezděkova reforma důchodového systému“, kterou současná vláda bude respektovat. Tzn. její financování bez ohledu na to, že několikanásobně zvýší náklady na administrativu a rozšíří rozpočtový deficit ročně o desítky miliard korun.

O co se vlastně jedná. Bezděkova reforma rozděluje současný systém rovněž na dva pilíře, jak je tomu u Světové banky, avšak jiného významu. První pilíř bude jako dosud průběžně přerozdělovat pojistné a zůstane pod kontrolou státu. Pouze se do něho bude odvádět o osm procent hrubé mzdy méně. Do druhého pilíře odvedou zaměstnanci tři procenta hrubé mzdy a peníze zůstanou na účtech soukromých fondů a ty s nimi budou hospodařit a klientům je budou později vyplácet ve formě penzí (při odchodu do důchodu). Penze budou odpovídat částce, kterou klienti do fondu vložili, což nebude odpovídat skutečnosti, neboť hospodařením s uloženými penězi by měly být vyprodukované zisky přerozděleny jednotlivým klientům dle objemu jejich úspor po odečtení nákladů na činnost soukromých fondů. Vzhledem k tomu, že tyto fondy nebudou kontrolovány a ručeny státem, lze předpokládat jejich vytunelování a rovněž tak špatné hospodaření v neprospěch klientů, např. hospodařením s uloženými prostředky získají plusové úrokové sazby, které budou ponechány ve svůj prospěch. Kdo by nechtěl přijít tak levně a z cizích prostředků k takovým vysokým ziskům do vlastní kapsy. A nakonec všichni klienti by mohli zůstat i bez svých uložených úspor.

Bezděkova reforma má ještě druhou variantu, dle níž zůstane v prvním (státním) pilíři 23 procent hrubé mzdy. Druhý pilíř budou opět spravovat soukromé fondy. Pokud jim zaměstnanec odvede tři procenta hrubé mzdy, stát stejnou částku doplatí, ale se stejným výsledkem jak uvedeno výše. A proč by stát, bez jakýchkoliv záruk, měl dávat finanční prostředky do soukromých fondů?

Situace v důchodovém systému by měla být, dle mého názoru, daleko jednodušší.
Odváděné prostředky na pojistné od zaměstnanců by měly být odděleny od státního rozpočtu (jak tomu bylo dříve) a měly by být používány jen ke svému údělu, to je na výplatu důchodů a ne na lepení děr ve státním rozpočtu. Tyto prostředky by měla obhospodařovat Česká správa sociálního zabezpečení (dále ČSSZ), která by odvedené prostředky vedla na jednotlivých účtech zaměstnanců, a každý zaměstnanec by měl právo být informován o výši odvedeného pojistného. Takto získané prostředky by se používaly k výplatám stávajících důchodců. Zaměstnanec by měl však záruku státu na získání nároku na odpovídající částku z odvedeného pojistného, kterou by mu stát vyplácel po dobu penze. Za tím účelem by bylo potřeba se jen dohodnout na výši odváděného procentního pojištění z hrubé mzdy (které by odpovídalo ne stagnující úrovni našich důchodců), dále procentní výši důchodů po odečtení nákladů na vedení účtů a výše procenta na rezervní fond důchodů pro léta budoucí a valorizaci důchodů. Každý by obdržel výši důchodu dle svých zásluh/úspor.Vedle toho by mohl pokračovat současně platný systém připojištění (říkejme tomu třeba sociální pilíř) s tím, že místo státu by pouze zaměstnavatel připlácel do současně platných pojistných fondů na účet zaměstnance na základě uzavřených smluv mezi zaměstnancem a pojišťovnou i pro případ, že by si zaměstnanec nenaspořil dostatečné zdroje na důchod.

V případě, že stát zajistí spravedlivou výši důchodů dle výše odvedeného pojistného, a nebude platit na připojištění, ušetřil by miliardy korun ve státním rozpočtu, které potřebuje ke splácení svých nahospodařených dluhů. V případě, že by podporu připojištění převzali všichni zaměstnavatelé, nemohl by se zhroutit zavedený systém připojištění. Pojištění by však muselo být placeno průběžně po dobu celého roku tak, aby byly zajištěny finanční prostředky na penze současných důchodců.

S tímto mým názorem bych se ráda podělila s těmi, koho tato oblast zajímá.

V Praze dne 21. července 2010

Ing. Marie Vaicová

předsedkyně Klubu SDŽ Prahy 6

členka Ústřední kontrolní komise SDŽ