Úvodní stránka > Články > Rovné příležitosti žen a muží NORSKO

Rovné příležitosti žen a muží NORSKO

Rovné příležitosti žen a mužů ve městech a obcích

Norsko

Současná situace a budoucí výzvy

 

KS (Kommunesektorens interesse) norský Svaz měst a obcí je členem CEMR (Council of European Municipalities and Regions) Rada evropských samospráv a regionů, v současné době je jeho součástí všech 430 norských obcí a 19 krajů a přibližně 500 veřejných podniků. KS je zájmovou a zaměstnavatelskou organizací, která zahrnuje také tyto funkce: mluvčí ústřední vlády, ústřední organizace kolektivního vyjednávání, poradní a konzultační orgán.

 

1. Národní souvislosti

Malý, mladý a venkovský národ

Norové jsou mladý národ, nezávislý od roku 1905. Norsko je rozlehlá země 325.000 km², ale málo zalidněná – 12,3 obyvatel na m², celkem 4,8 miliónu obyvatel. Nejsou zde žádná velká města, v roce 2006 mělo pouze 5 obcí více než 100.000 obyvatel. Oslo: 540.000, Bergen: 242.000. 75 % obyvatelstva žije na pobřeží v malých a středně velkých městech.

Bohatá a industrializovaná

Norsko je bohatou zemí s vysokým podílem HDP na jednoho obyvatele, 52.047 USD, a vysokou produktivitou. Hlavním ekonomickým sektorem je průmysl včetně energetického a ropného – 40,5 %. Státní a veřejná správa včetně zdravotnictví a školství – 19,9 %; zemědělství, lesnictví a rybaření pouze 1,5 %.

Vysoká míra porodnosti

Míra porodnosti (úhrnná plodnost) je relativně vysoká – 1,96 dětí na ženu, což je čtvrtá nejvyšší v Evropě. Přičemž udržitelná míra je 2,1. Předpokládaný věk dožití je 82,7 let pro ženy a 78,2 let pro muže. Stárnutí populace představuje výzvy pro sociální zabezpečení, zaměstnanost a hospodářství – jako ve všech Evropských zemích.

Obyvatelstvo je homogenní, co se týká národnostní příslušnosti, náboženství a výše platů, rozdíly jsou relativně malé. To se promítá do cen veškerých služeb, které jsou v Norsku drahé, např. taxislužba, restaurace, pomoc v domácnosti atd.

Vysoká úroveň vzdělání a zaměstnanosti

Míra zaměstnanosti je vysoká u mužů i žen – 74 % mužů a 79 % žen. Míra nezaměstnanosti je nízká – 3 %. 46 % populace má ukončeno středoškolské vzdělání (celkem 13let studia) – 49 % mužů, 42 % žen. 32,9 % má ukončeno vysokoškolské vzdělání, tj. univerzity nebo vysoké školy – 36 % žen, 29 % mužů.

„Severský model“ a „flexicurity“

Takzvaný „severský model“ je založen na silném sociálním systému, relativně malých rozdílech a otevřené ekonomice. Termín „flexicurity“ popisuje kombinaci bezpečného (secure) a univerzálního sociálního solidárního systému – kombinovaný s flexibilním pracovním trhem. Pracovní trh zahrnuje dialog a dohodu mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci a pracovní kulturou založenou na důvěře v zaměstnance, v jejich schopnosti, ne na řízení a kontrole. Tam, kde je to možné, je využívána flexibilní pracovní doba. Mnoho pracovních míst má základní pracovní dobu mezi 9.00 a 14.00h s flexibilními příchody a odchody, často s elektronickou evidencí hodin a flexibilní možností úspory a využití přesčasových hodin. Celá země používá „průběžný pracovní den“ s 30 minutovou přestávkou na oběd.

Rozdělený pracovní trh

Platový rozdíl mezi muži a ženami činí 15,7 % díky rozdílnému vzdělání a profesi, např. zdravotní sestry oproti inženýrům. Muži a ženy pracují do značné míry v rozdílných sférách: ženy ve veřejném sektoru, muži v privátním. Kromě toho pracuje mnoho žen na částečný úvazek – 31,6 % žen oproti 10,5 % mužů.

Chudoba především mezi nezaměstnanými

Chudoba se v Norsku vyskytuje především v rodinách, které jsou mimo pracovní trh, chudoba je relativní pojetí, rodiny s příjmem pod 50 % průměrného příjmu. Většina nízkopříjmových občanů má nízkou úroveň vzdělání – 42,8 % nedokončilo střední školu. Existují zde důležité regionální rozdíly, míra chudoby je v severním Norsku vyšší než v regionu Oslo.

2. Rovnost pohlaví – pohledy a pojetí

V Norsku existují různé pohledy na rovnost pohlaví:

1. Práva: stejná pro ženy i pro muže

2. Kvalita: plné využití veškerých zdrojů žen a mužů – doma i v práci

3. Ekonomika: rovnováha mezi muži a ženami je výhodou pro národní demografický a ekonomický rozvoj a pro ekonomickou flexibilitu v době finanční krize.

Používání jednoduchého jazyka

Severské země používají jednoduchý jazyk, ne „gender“, ale „rovná práva“ nebo „rovné příležitosti“. Tento pohled zahrnuje všechny skupiny: muže a ženy, stejně jako osoby odlišného etnického původu, sexuální nebo náboženské orientace atd.

Termín „gender“ se používá pouze v akademickém kontextu. Je pravděpodobné, že používání jednoduché terminologie přispělo k obecnému pochopení a tím i obecnému přijetí rovných práv a příležitostí.

Vysoké zapojení žen v politice

Norsko má vysoké zapojení žen v politice od roku 1970 a 40 % kvóty pro politické výbory a komise od roku 1972. Existuje zde vysoká míra spolupráce a síťování mezi ženami v občanské společnosti, v politice a veřejné správě. V současné době je okolo 40 % žen na všech politických úrovních: místní samosprávy 37 %, parlament 38 %, vláda 52 % - což vytváří důležitou kritickou hranici (critical mass) pro změnu na všech úrovních a pro získání nových žen političek. Ovšem k 50 % je ještě stále dlouhá cesta. Nicméně 40 % zapojení žen vedlo k vytvoření pozitivního legislativního rámce pro rovnost pohlaví.

3. Legislativa rovných práv – založena na solidaritě

Děti: zodpovědnost společnosti jako celku

Zákon o dětských přídavcích, 1946:

Měsíční přídavky pro všechny děti do 16 let jsou vypláceny matce. Rodiči samoživiteli se vyplácí na jedno dítě navíc.

Zákon o výživném na děti, 1955:

Automatická měsíční platba od rozvedeného rodiče tomu rodiči, se kterým dítě bydlí, podle výše platu a času stráveného s dítětem.

Zákon o sociálním pojištění, 2006:

46 týdnů mateřské dovolené + 10 týdnů otcovské dovolené s platem ve výši 100 % anebo delší s nižším % vyplaceného platu. Dávka pro matky bez platu.

Všeobecné služby pro děti

Zákon o mateřských školách, 1975:

Všechny děti ve věku 1 až 5 let mají právo na místo v mateřské škole v obci svého bydliště, a to za fixní cenu a s koordinací obce – školky jsou privátní nebo obecní.

Alternativa: Zákon o příspěvku, 1998:

Pro děti ve věku 1 až 5 let, které nevyužívají mateřské školy.

Zákon o vzdělání, 1977:

Právo na 13 let vzdělávání zdarma pro všechny, včetně 3 let na střední škole. Také půjčky / podpory pro studium na univerzitách a vzdělávání dospělých.

Sít sociálního zabezpečení

Zákon o sociálním zabezpečení, 1996:

Síť zabezpečení pro osoby bez příjmu, se zdravotním znevýhodněním nebo v případě smrti živitele. Právo na důchod pro všechny obyvatele od 67 let – minimální důchod stejně jako doplňková finanční podpora podle výše platu a počtu odpracovaných let.

Regulovaný pracovní trh

Zákon o pracovním prostředí, 1977:

Chrání práva pracovníků a omezuje přesčasy. Zákon také zakazuje sexuální obtěžování. Poskytuje zvláštní práva ženám v době těhotenství a po porodu a poskytuje oběma rodičům 10 dnů placeného volno v případě onemocnění dítěte nebo osoby pečující o dítě. Pracovníci s malými dětmi mají právo na flexibilní pracovní dobu a odmítnutí přesčasů.

Rovnost pohlaví

Zákon o rovnosti pohlaví, 1978:

Zakazuje diskriminaci na základě pohlaví a podporuje rovnost pohlaví. Dodatky z 80. a 90. let 20. století nastavily 40 % kvóty pro všechny veřejné výbory a komise.

Zákon o zastoupení obou pohlaví v představenstvech soukromých akciových společností, 2003:

40 % kvóta pro členy představenstev všech soukromých akciových společností vedených na burzovním systému.

4. Služby důležité pro rovnost pohlaví

Státní systém nastavuje důležité struktury pro rovnost pohlaví:

• Národní úroveň: obecná legislativa a dávky + finanční rámec pro místní a regionální samosprávy

• Regionální úroveň: střední školy a speciální služby pro skupiny se zvláštními potřebami

• Místní úroveň: mateřské školy, mimoškolní péče o děti (pozn. Překladatelky: školská zařízení – školní družiny, kluby, domy dětí atd.), péče o seniory a handicapované v jejich domovech a v institucionálních zařízeních.

Zdá se, že na základě uvedeného se zvyšuje rovnost v domácnostech a rodinách. Od 1. 7. 2009 se otcovská dovolená prodloužila z 6 na 10 týdnů a 90 % mužů využívá toto právo, které posiluje vazbu mezi muži a jejich dětmi. Domácí práce jsou obecně prováděny členy rodiny – placená pomoc v domácnosti je výjimečná. Muži se do práce v domácnosti zapojují stále více, avšak ve většině případů nesou ženy stále hlavní zodpovědnost a zajišťují většinu prací.

5. Struktury státní správy a veřejné samosprávy

Struktura má tři úrovně – národní vláda, státní regionální úroveň (správa) a místní / regionální samosprávy (volené).

Regionální úroveň státní správy je jmenovaná vládou a dohlíží na obce a kraje a provádí rozhodnutí parlamentu a státní vlády. Mimoto má tato správa samostatné povinnosti, resp. Některé záležitosti, např. otázky životního prostředí, zemědělství, plánování mimořádných opatření.

Zákonný základ pro místní samosprávy je v zákoně o obcích z roku 1837 definující práva a povinnosti místních orgánů a v zákoně o místních samosprávách z roku 1992 s delegací pravomocí na obce a kraje pomocí speciálních zákonů. Existuje zde tzv. dvou pilířový systém místních samospráv s 430 obcemi a 19 krajskými samosprávami.

Sektor místních samospráv v národním kontextu (2006)

Příjem v sektoru místních správ dosahuje v kontinentálním Norsku 17,8 % / HDP. Zaměstnanost v místních správách dosahuje 19,8 % celkového počtu zaměstnanců v Norsku.

Hlavní povinnosti 19 krajských samospráv a správ jsou:

• Vyšší střední školy (52 %) – pozn. Překladatelky: od 16 do 19 let

• Regionální rozvoj

• Krajské komunikace a veřejná doprava (22 %)

• Regionální plánování

• Rozvoj podnikání

• Kultura (knihovny, muzea, sport)

Hlavní povinnosti 430 obcí jsou:

• Základní školy

• Nižší střední školy – pozn. překladatelky: od 13 do 16 let

• Péče o seniory a invalidní občany

• Sociální služby, sociální asistence, sociální dávky pro děti, závislí na drogách a alkoholu atd.

• Místní plánování, využití územní a místní komunikace

• Zemědělství

• Problémy životního prostředí

• Přístavy

• Voda a kanalizace

• Utečenci a přistěhovalci

Skladba příjmů obcí (2007)

• Místní daně 42 %

• Obecné dotace 20 %

• Vyčleněné dotace 18 % (pozn. překladatelky: vyhrazené na daný účel)

• Poplatky 13 %

• Kompenzace daně z přidané hodnoty 6 %

6. Příznivé výsledky a budoucí výzvy

Přestože existuje příznivá ekonomika a legislativa, jsou zde také mnohé budoucí výzvy:

• V současné době je přibližně 95 % rodin, které chtějí mít své děti umístěné v mateřské škole, ale mnoho rodin – zvláště přistěhovaleckých a nízkopříjmových rodin – upřednostňují vyplacení alternativní dávky.

• Počet seniorů roste a je nedostatek institucionálních zařízení a služeb v domácnosti – to tradičně znamená větší pracovní zátěž pro dcery a snachy.

• Situace mnoha žen přistěhovalkyň je tíživá.

• Pracovní trh je stále poznamenán stereotypním výběrem vzdělání a profese, platovým rozdílem, značným počtem částečných úvazků pro ženy, a tím nízkými důchody. Odborové organizace požadují „právo na práci na plný úvazek pro všechny“.

• Rozdělení prací a zodpovědností v rámci rodiny a násilí vůči ženám.

• Existují zde stále důležité výzvy v rovnosti pohlaví pro jednotlivé ženy a jejich rodiny, ale také pro společnost jako celek!

Příklady dobré praxe v Norsku

Život v obci – tam, kde činy začínají

Dosažení rovnosti mezi muži a ženami je výzvou pro všechny země. Pracovat pro rovné příležitosti znamená pracovat na pozitivním rozvoji ve všech aspektech života. V úvodu Charty je zdůrazněno, že jde o nejdůležitější právo a že rovnost je zásadní pro každou demokracii.

Politiky rovnosti zahrnují politiky na všech úrovních; mezinárodní, evropské, regionální, národní, místní – a můžeme říci také na úrovni individuální. Na mezinárodní úrovni jsou již směrnice nastaveny a závazky mezi státy jsou vytvořeny. Národní úroveň často nastaví systémy prostřednictvím legislativy, rozdělení zdrojů nebo národních akčních plánů. Místní úroveň zrealizuje dohody a závazky do konkrétních opatření a kroků. Jinými slovy: zde začínají konkrétní činy.

Pravomoc místních a regionálních samospráv

V Norsku začalo mnoho důležitých legislativních změn a změn v systémech jako místní krátkodobé pilotní projekty – některé jsou prováděny obcemi, jiné dobrovolnými organizacemi nebo skupinou lidí anebo dokonce iniciativou a příběhem jedné statečné osoby. Pokud jsou výsledky a vyhodnocení pozitivní a tvůrci iniciativy jsou schopni získat podporu a pozornost pro svůj problém, mohou projekty pokračovat, popřípadě být integrovány do stálé správy a rozpočtu. Jako místní politik/čka a člen/ka místní samosprávy tedy máte potenciální pravomoci a možnosti provést skutečné změny.

Ženy v Norsku

Norsko má rozsáhlou národní legislativu a sociální systém, který podporuje ženská práva a pomáhá udržovat rovnováhu mezi soukromým a rodinným životem. Pozice žen v politickém a profesionálním životě je silná.

Statistiky vykazují relativně pozitivní čísla na makro úrovni, pokud jde o rovnováhu pracovního života. Míra porodnosti (úhrnná plodnost) je 1,96 dětí na ženu. Celková míra zaměstnanosti je 79 % u mužů a 74 % u žen, přestože velké množství žen pracuje na zkrácený úvazek. V červnu 2009 byla míra nezaměstnanosti 3 %. Před pouhými 30 lety byla zaměstnána méně než polovina norských žen.

Dnešní legislativa a rovnost by mohla být charakterizována jako výsledek tvrdé práce jediné generace. Současná norská ministryně financí často říká, že má pocit jako by „stála na něčích ramenech“. Generace z let 1960, 1970 a 1980 bojujících za ženská práva v Norsku dosáhly revolučních výsledků na základě své snahy a rozsáhlých kampaní. Toto otevřelo dveře a vytvořilo cestu pro dnešní mladší ženy.

Proto by v Norsku měla být Charta viděna především a hlavně jako cesta pro udržování pozornosti na genderové otázky v programu a jako inspirace pro pokračování v práci. Česká republika může mít jiné výzvy. Váš národní, sociální, kulturní a politický kontext je odlišný. Je důležité prodiskutovat, jak lze a jak by se měla Charta využít a implementovat z ní to nejlepší v rámci vašich souvislostí a systémů.

Charta je formulována a strukturována v přímé souvislosti k mnoha rolím samospráv obcí. Téměř pro každou oblast a službu, za kterou zodpovídá obec, můžete najít konkrétní rady a doporučení přímo v Chartě.

Co udělal KS ve vztahu k Chartě?

V roce 2008 byla Charta přeložena do norštiny a následně spolu s dopisem zaslána všem starostům / starostkám a hejtmanům / hejtmankám, generálním ředitelům / ředitelkám a komisím pro genderovou rovnost, všem členským obcím a městům bylo doporučeno přistoupení k Chartě. Dopis byl podepsán politickým vedením KS a zdůraznil Chartu jako možnost pro debatu a zaměření se na rovnost. Ve stejném roce byly následovně zorganizovány tři regionální konference za účelem uvedení Charty. Hlavním cílem bylo znovuoživení zaměření se na genderovou rovnost a sdílení nových poznatků a zkušeností.

Kromě těchto aktivit přímo souvisejících s Chartou, byl KS již dříve zapojen do projektů jako je školení žen – politických a administrativních lídryň, sociální dialog (pracovní vztahy) a poradenské služby. Národně i mezinárodně se podílíme na projektech podporujících rovnost. Kromě projektů financovaných EEA se Španělskem, Portugalskem a Českou republikou, spolupracujeme také s Indií a Guatemalou, kde je rostoucí počet žen političek jedním z hlavních cílů.

Nejlepší praktiky jako inspirace

Všechny nejlepší praktiky, popsané níže, je nutno vidět ve vztahu k norské legislativě a kontextu obecně, jak již bylo zmíněno výše. Některé z těchto nejlepších praktik nemusí zapadat do situací a skutečné kultury ve vašich obcích, nemusí být realistické anebo potřebné. Případně se vaše obec potřebuje zaměřit na jiné oblasti. Proto byste měli vnímat následující příklady pouze jako inspiraci pro vaši představu.

Flexibilita v profesionálním životě týkající se pracovní doby a místa výkonu práce

Mnoho zaměstnavatelských institucí v Norsku nabízí flexibilitu týkající se pracovní doby a místa výkonu práce. Většina Norů pracuje přibližně 40 hodin za týden. Flexibilita může být poskytnuta vzhledem k pracovní době a místu výkonu práce. Pokud zaměstnanci a zaměstnankyně plní své závazky včas, může jim být poskytnuta flexibilita založená na základní pracovní době, která je nejčastěji mezi 9:00 a 14:00. Mnoho zaměstnanců / kyň, má také právo pracovat některé dny v měsíci z domova. Celkový počet odpracovaných hodin se vykazuje nebo registruje elektronicky. Pokud je odpracováno víc než celkový počet hodin za týden, můžete si vzít za přesčas volno v jinou vhodnou dobu v měsíci.

Systém je založen na důvěře mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem a značném rozsahu decentralizovaného rozhodování. Vzájemné a jasné pochopení rolí a očekávání, doplněné o neformální a častou komunikaci, je pro fungování nezbytné. Systém je právně založen na zákonu o pracovním prostředí z roku 1977, který je zaměřen na vhodné pracovní podmínky pro všechny. Technologický rozvoj spolu s internetem a mobilními telefony umožnil snadnější uplatnění flexibility v praxi.

Flexibilita v profesionálním životě podporuje rovnost v několika aspektech: Zaprvé z ní může vyplývat lepší rovnováha pracovního života. Pro rodiny s dětmi pomáhá týdennímu rozvrhu fakt, že můžete přijít později a odejít dříve, když pracujete znovu v noci, zatímco děti spí. Matkám samoživitelkám nebo otcům samoživitelům, dává tato možnost férovější šanci profesionálně uspět. Tento systém může také přispívat k větším pravomocím. Systém flexibility je založen na schopnostech a zodpovědnosti každého zaměstnance. Když je vám dána svoboda a zodpovědnost, jste nuceni dělat rozhodnutí a brát za ně zodpovědnost. Toto lze vnímat jako způsob rozbíjení zastaralých a hierarchických procesů rozhodování. Norský pracovní život má dlouhou tradici v tom, že je neformální a neautoritativní.

V souvislosti s Chartou můžeme vidět tyto nejlepší praktiky vztažené k roli zaměstnavatele (článek 11), péče o dítě (článek 16; 1-3) a zapojení se do politického a veřejného života (článek 3).

Dodatečné školní služby

Většina norských základních škol provozuje mimoškolní služby pro děti v prvních 4 ročnících, věk 6 – 10. Většina služeb je otevřena od 7,00 do 17,00 hod. U služby si lze zvolit činnosti, metodologii a organizaci, např. jestli bude zahrnuta práce na školní přípravě (domácí úkoly) či nikoliv. Pro tyto služby neexistuje žádná státní podpora. Podpora obcí je většinou omezená, ovšem cenu lze snížit nebo platbu zcela prominout v případě, že rodiče nejsou schopni platit. V současné době vláda diskutuje o tom, zdali by tyto služby měly být zdarma.

Tato praxe podporuje životní rovnováhu pro rodiny s dětmi. Odpovídající principy v Chartě jsou například článek 3 a článek 16. Obce pracující s akčními plány v oblasti rovnosti by mohly vidět zajištění těchto služeb samotných jako důležitou otázku. Vezmeme-li tyto směrnice rovnosti dále, pak by obsah, kvalita a organizace této služby mohla být dalším krokem v akčním plánu. Místní samospráva by mohla nastavit cíle a opatření týkající se toho, jak zaměstnanci/kyně a činnosti v těchto dodatečných školních službách mohou bojovat se stereotypním viděním chlapců a dívek.

Muži v mateřských školách

Mateřské školy v Norsku mají tradičně velmi málo mužských zaměstnanců. Toto je vnímáno jako nevýhoda pro porozumění malých dětí, že muži a ženy mohou hrát stejné role. Národní akční plán pro nábor mužů do mateřských škol a udržení těch, kteří zde již pracují, začal v roce 2004, s cílem dosažení minimálně 20% zaměstnaných mužů do roku 2010. Do tohoto projektu se zapojují různé mateřské školy po celé zemi. Aktivity zahrnují schůzky, kurzy a lekce, stejně jako informace do škol a pro studující a taktéž nábor zacílený na muže.

Aspekt rovnosti tohoto projektu je taktéž rozsáhlý. Vyvrácení stereotypů (článek 4) je zde zřejmé, pro malé děti je nezbytně nutné vidět muže pečující o děti. Dalším důsledkem je fakt, že rostoucí počet mužů pracujících v mateřských školách prokazatelně vede k tomu, že více otců vyzvedává své děti po práci a tím pomáhá rovnováze a sdílení zodpovědností za rodinu.

Svobodná volba vzdělání

Norsko má výzvu týkající se generově rozděleného pracovního trhu. Muži a ženy si vybírají rozdílné vzdělání. Tyto tendence jsou obzvláště silné na jihu Norska. Proto Regionální rada pro genderovou rovnost iniciovala v roce 2006 čtyřletý projekt Svobodná volba, ještě vedle desetiletého závazku k genderové rovnosti. Cílem projektu je motivace chlapců a dívek k výběru vzdělání a profese, kterou opravdu sami chtějí, a vytváření méně genderově stereotypních či tradičních výběrů. Projekt zahrnuje diskuse a kampaně ve školách a mateřských školách zaměřené na vyučující, děti a rodiče. Celý proces je sledován a vyhodnocován výzkumnými pracovníky a pracovnicemi za účelem vyvinutí prostředků, které by mohly být dále po 4 letech používány.

Na celonárodní úrovni došlo nedávno k zajímavému vývoji ve výběru vzdělání. Tento rok se přihlásilo do učitelských oborů o 50 % více mužů než v loňském roce. Zda by se na tento fakt mělo pohlížet v souvislosti s národní kampaní, místními projekty, jako je ten výše zmíněný, anebo v souvislosti s jinými důvody, je otevřenou otázkou. Genderový výzkumný pracovník na Univerzitě v Oslo, pan Joergen Lorentzen, nedávno uvedl, jak důležité je uvědomovat si jazyk, který používáme. „Typické ženské profese“ nebo „typické mužské profese“ jsou výrazy v Norsku stále velmi živé, když se mluví o profesích, kde je nadměrně více zastoupeno jedno z pohlaví. Lorentzen zdůraznil, že bychom měli přestat tyto výrazy používat, protože udržují při životě stereotypní přístupy. Viz článek 6 (1) v Chartě.

„Ženská budoucnost“ – mobilizace talentů do vedoucích pozic a představenstev

V roce 2007 tvořily 33% členů představenstev ve veřejných akciových společnostech ženy. Podle zákona o zastoupení pohlaví v představenstvech soukromých společností by minimálně 40 % členstva představenstev privátních akciových společností vedených na burzovním seznamu měly být ženy. Projekt je řízen Národní organizací soukromých podniků (NHO) a zaměřuje se na síťování pro nábor a rozvíjení ženských lídrů. Jeden z klíčových cílů je zvýšení počtu žen v rozhodovacích procesech, manažerských pozicích a korporátních představenstvech. Program zahrnuje na míru vytvořená schémata rozvoje, schůzky a mentoring. V současné době je do nového programu 2006-2009 zapojeno 700 žen.

V souvislosti s Chartou se tento projekt dotýká principu 4, týkající se stereotypů, principu 3 o práci pro genderovou rovnováhu v oblastech rozhodování a je také konkrétním příkladem článku 5 o práci s partnery pro podporování rovnosti.

Jak začít?

Jak bylo zdůrazněno výše, současné a historické kontexty jsou zjevně v České republice a v Norsku odlišné. K dosažení legislativy a pozice, kterou mají norské ženy dnes v Norsku, byla dlouhá cesta. Česká republika by mohla nebo nemusela fungovat stejným způsobem. Národní a mezinárodní kontexty a sociální a kulturní podmínky se změnily – možná k lepšímu?

Takže, jak by se mělo začít s realizací Charty za rovnost ve vašich obcích nebo pracovat pro rovnost obecně? Jak začít, pokud chcete nastavit program a provést skutečné změny?

1. Vyber si problém

Zeptej se sebe sama: Který/é problém/y jsou nejdůležitější? Ve kterých oblastech moje obec skutečně potřebuje změnu týkající se rovnosti? V kterých záležitostech je dosažení pozitivních výsledků realistické? Můžeme mít z této záležitosti měřitelné výsledky?

2. Najdi partnery a vytvoř spojenectví

Koho můžeš pozvat nebo přesvědčit pro práci s tebou a podporu tvých plánů? Jaký typ partnerů a podpory můžeš najít – na místní, národní nebo dokonce mezinárodní úrovni? V tomto bodě je potřebná kreativita a odvaha. Promluv si s mnoha lidmi, vyslechni si různé pohledy k danému případu. Může ti to poskytnout silnější argumenty a možná pomoci vidět problém a vidět možné nové cesty pro dosažení cíle. Jsou zde nějací vlivní, viditelní lidé, které bys mohl/a zkusit získat a vytvořit s nimi spojenectví? Jsi v takovéto pozici anebo máš potenciál se takovýmto člověkem stát sama/sám?

3. Vytvoř dialog – poznej svou cílovou skupinu

V průběhu studijního pobytu v Norsku chtělo mnoho zahraničních účastnic vědět, jak se Norsku podařilo zapojit muže do politiky genderové rovnosti. Jednoduchou odpovědí je „dialog“. Pokud chceš zapojit druhou polovinu populace do práce na genderové rovnosti, pak by zřejmou odpovědí bylo požádat je a mluvit s nimi. Stejnou radu lze použít na jakýkoliv jiný druh cílových skupin.

4. Identifikuj dobré argumenty

Jak už bylo zmíněno výše, kontext a výchozí body se mění region od regionu, země od země a obec od obce. To znamená, že argumenty, které naleznete pro své problémy, by měly být založeny na tom, co víte o místních podmínkách, kde začnete. Jedna obec může mít neobyčejně dobré školní výsledky a bude chtít tyto výsledky ještě dále rozvíjet. Možná, že je škola nejlepší oblastí, kde začít s prací na rovnosti. Jiná obec může mít vysokou míru nezaměstnanosti a urgentní potřebu více kvalifikovaných lidí pro práci. Jaký druh služeb by byl potřebný, aby více žen bylo schopno zapojit se do pracovního procesu? Pokud jsou vaší ambicí změny na národní úrovni, pak dělejte to stejné. Které otázky jsou středem pozornosti ve veřejných debatách? Jaké druhy argumentů jsou používány?

5. V průběhu cesty zviditelňují své výsledky

Je důležité sdělit svůj příběh a mluvit o svých výsledcích. Bude to inspirací pro ostatní, kdo pracují se stejnou problematikou, bude to motivovat tebe, může to ovlivnit veřejné mínění a přivést ti další podporu – když uvidí, že jsi skutečně dotáhl/a svůj projekt a že jsi dosáhl/a výsledků. Navíc to později může vést k lepšímu financování a nakonec dokonce i k celonárodním změnám.

6. „Dlouhá a klikatá cesta“ …udržujte si motivaci!

Ze všeho nejdůležitější je udržovat si motivaci a věřit, že můžeš. Když máš podporovatele a podporují jeden druhého, vytváří to „dobrý kruh“. Posílí tě, když se setkáš s překážkami. Vyber si svá témata, nastav si měřitelné cíle a definuj milníky. Nesmíš se snažit splnit všechny principy v Chartě najednou. Když upěješ v jednom, oslav to!

Zdroj: www.ks.no/english, www.padesatprocent.cz

Přílohy: Evropská charta za rovnost žen a mužů na úrovni života ve městech a obcích