Úvodní stránka > Prohlášení > Programové prohlášení SDŽ

Programové prohlášení SDŽ

Programové prohlášení

 

Sociálně demokratických žen

            Hnutí SDŽ odpovídá na konkrétní situaci v České republice. Naprostý nedostatek žen ve vrcholové politice a ve veřejných funkcích se odráží na tvorbě zákonů, které jsou často sociálně necitlivé a nereagují na situaci žen. Přitom účast žen na politickém životě země je podle našeho přesvědčení jednou z nezbytných podmínek rozvoje demokracie společnosti. Nejde o počet žen ve vládě či o ty, které byly často z alibistických důvodů zařazeny na poslední místa jednotlivých kandidátek stran. Aby ženy v politické reprezentaci mohly vyjadřovat „ženská specifika“ (tedy zdůraznit ty problémy, které ženy díky své sociální roli pociťují naléhavěji než muži), musejí se opírat o politicky vyjádřenou podporu žen a zároveň musí být těmto ženám odpovědny.

            SDŽ jsou zájmovým hnutím, pracujícím v rámci ČSSD. Řídí se Programem a Statutem SDŽ v souladu s Programem a Stanovami ČSSD. Sdružují ženy sociálně demokratické orientace s cílem uplatňovat sociálně demokratický program zejména:

 

 

SDŽ za účelem plnění uvedených programových cílů spolupracuje s mezinárodními ženskými organizacemi, především v rámci Socialistické internacionály, Evropské sociálnědemokratické strany i s jinými organizacemi, jejichž cílem je ochrana zájmů žen a rodiny a prosazování rovného postavení žen ve všech oblastech života.

Naším cílem je, aby stejné možnosti v práci znamenaly i stejné možnosti po práci. Průměrný plat žen je nižší než průměrný plat mužů. Za stejnou práci jsou ženy odměňovány v průměru o 1/3 méně. V dlouhodobém trendu, který se do dnešního dne nijak nezměnil, znamená feminizace určitého odvětví také zpomalení růstu mezd v tomto odvětví a často jeho úplnou stagnaci. Typickým příkladem je školství a zdravotnictví. Média posilují ve vztahu k ženám dominantní stereotypy a modely tradičních rolí. Diskriminace žen má kulturně historické kořeny i svoje ekonomicko-racionální zdůvodnění. Aby byla odstraněna, nestačí jen opatření vlády či parlamentu.V první řadě ale nesmí být zaměstnaná žena pro zaměstnavatele rizikovým faktorem, protože může kdykoliv odejít na mateřskou dovolenou či zůstat doma s nemocnými dětmi. Musíme volit takovou cestu, aby se na výchově dětí podíleli oba rodiče stejnou měrou. Cestu k vyrovnání postavení obou pohlaví mohou znamenat např. následující opatření:

 

a)  ženy pečující o nezaopatřené děti a rodinu musí mít zajištěný sociální status.

b) žena musí být nezastupitelná pouze ve své biologické funkci, o rodičovské funkce by se měli dělit oba rodiče. Mateřskou a rodičovskou dovolenou a příspěvek je třeba přenášet podle svobodné volby na oba rodiče (popř. i prarodiče) a to tolikrát, kolikrát rodina bude potřebovat, aby měla možnost omezit dopady na přerušení kariéry svých členů. Umožnit rodičům flexibilní pracovní úvazky.

c) musí být dostatečně široká nabídka kvalitních, finančně dostupných předškolních zařízení a zařízení pro volný čas dítěte. Nezáleží na vlastnické formě, ale stát musí zajistit kontrolu kvality a finanční dostupnost. Počet předškolních zařízeních by měl být minimálně pro 30% dětí. Opětovně navrhujeme možnost bezplatného absolvování posledního ročníku mateřské školy.
 

Chceme šanci pro děti. Šanci na dosažení kvalitního vzdělání a použitelné kvalifikace pro všechny bez rozdílu sociálního postavení rodiny. Řeči o problémech státního rozpočtu jsou „mluvíme-li o školství“ nemístné. Vlastně žádají, aby děti platily svojí budoucností za prosperitu státu. Bez vzdělaných a kvalifikovaných občanů prosperita našeho státu nenastane. Chceme důslednější právní ochranu dětí. Tvrdší tresty za sexuální zneužívání dětí, jejich únosy, za prostituci mladistvých. Orgány států musí udělat vše proto, aby zastavily působení gamblingu a narkomafií na děti. Současný stav, kdy se drogy běžně prodávají i na ZŠ, je neúnosný. Požadujeme zákonné změny, které pomohou účinněji bránit týrání dětí (ročně takto u nás zemře přes 50 dětí)! Zákony, které umožní, aby bylo za bezmocného přihlížení kompetentních míst dítě utýráno k smrti, jsou neúnosné a jsou hanbou nás všech.. Žijeme v rizikové společnosti. Střediska krizové prevence, azylové domy a široká síť programu péče o mladistvé musí být samozřejmostí. Preferujeme zjednodušení systému pěstounské péče a osvojení dětí. Požadujeme větší péči o mladistvé opouštějící dětské domovy a usnadnění jejich vstupu do budoucího života. Násilí v médiích je nebezpečím pro děti a mladé lidi, zesiluje a povzbuzuje násilnické postoje v celé společnosti.

Situace osamělých rodičů se závislými dětmi v drtivé většině osamělých matek – se stává neúnosnou. Představuje největší část těch, které žijí pod hranicí nouze. Často ztrácejí pouze z důvodu péče o dítě zaměstnání a jiné již nenalézají. Je třeba prosadit zákonem zvýšení šance osamělým rodičům na trhu práce. Jsme přesvědčeny, že stát musí převzít zálohování výživného. Při opakovaném neplacení výživného poskytne dítěti odpovídající prostředky stát a nezodpovědný rodič se stane dlužníkem státu. Nezodpovědnost rodiče nebude tak mít vliv alespoň na materiální situaci neúplné rodiny.

Právo ženy svobodně rozhodovat o svém mateřství považujeme za základní svobodu. Respektujeme náboženská a světonázorová přesvědčení, která odmítají interrupce. Rozhodně se však stavíme proti jakýmkoliv pokusům o prosazení takových postojů prostřednictvím zákona. Žádná žena, která se rozhoduje o umělém ukončení těhotenství, se nerozhoduje lehkomyslně. Považujeme interrupci na extrémní krok z jinak bezvýchodné situace. Chceme, aby před ním stálo co nejméně žen. Naše společnost má zde obrovské rezervy. Chybí nabídka široké škály především finančně dostupné antikoncepce, která je dnes považována za „nadstandardní“ a je hrazena ženou. Chybí především kvalitní prevence a informovanost o možnosti jejího využití. Podpoříme všechny možnosti, které předchází umělému ukončení těhotenství. Je smutné, že se problematika umělého ukončení těhotenství politizuje. Stejnou a spíše větší pozornost by si zasluhoval stále stoupající počet potratů samovolných a bezdětných párů, často podmíněných neuspokojivým stavem životního prostředí.

My i naše děti máme nárok na přijatelné životní prostředí. Chceme mít šanci donosit své děti a požadujeme maximální péči v době těhotenství. Chceme pro své děti čistou, zdravou vodu, nezávadné potraviny a hračky, nechceme, aby každé třetí dítě trpělo alergií. Nechceme sledovat zpravodajství o rozptylových podmínkách, abychom věděly, zdali vůbec smějí naše děti ven. Chceme hrazené ozdravné pobyty pro vážně nemocné děti z ekologicky závadných prostředí.  

            Závěrem. Na českém pracovním trhu přetrvává značná genderová nerovnost. Mateřství je z hlediska pracovního trhu nedostatkem, jelikož jsou ženy hlavními pečovatelkami a to nejen o děti, ale také o seniory v rodině. Jsou nuceny zůstávat v domác-

nosti z důvodu nedostačujících možností institucionální péče. Tím se dostáváme do rozporu s Evropskou politikou rodiny. Předpokladem většího zapojení žen na pracovním trhu je vytvoření účinné rodinné politiky, kterou by zaštítilo nově zřízené Ministerstvo pro ženu a rodinu. Česká společnost by měla řešit současnou demografickou situaci i flexibilním zapojením žen na pracovním trhu.

Ženy představují více jak polovinu obyvatelstva této planety. To znamená, že by se měly polovinou podílet na moci a rozhodovacích procesech. A především musí mít stejný podíl ve všech politických a společenských organizacích, kde se činí rozhodnutí, která ovlivňují každodenní život občanů. Naším cílem je prosazení paritního zákona:

 

 

Zákon umožní rovný přístup k volebním místům.

 

Mimořádná celostátní konference SDŽ

Brno 2008